
Není stanoven žádný termín odchodu, ale nástupnictví se diskutuje v tisku.
Mandát končí: 2028.
Erdoganovi je 72 let.
Poslední kontrola 9. října 2026.
Erdogan slouží jako prezident Turecka od roku 2014. Jeho nejnovější volební vítězství přišlo v květnu 2023, což mu dalo pětiletý mandát, který skončí v roce 2028. To představuje jeho druhé plné prezidentské období podle současné ústavní struktury, která jej omezuje na dva po sobě následující mandáty. Konečný termín v roce 2028 je stanoven podle stávajícího práva a představuje ústavní horní hranici pro jeho kontinuální období.
Parlament Turecka si ponechává pravomoc svolat předčasné volby, které by zkrátily zbývající dobu Erdogana v úřadě nebo resetovaly lhůtu pro omezení mandátů. Zůstává to technickou možností, ale vyžaduje parlamentní iniciativu spíše než jednostranné prezidentské jednání. Ústavní změny by teoreticky mohly změnit pravidla omezení mandátů, ačkoli by takové změny čelily významné politické a mezinárodní kontrole. Prozatím zůstává rok 2028 právně závazným datem při absenci mimořádného parlamentního jednání.
Nedávný diplomatický vývoj ukazuje, že Erdoğan se manévruje strategicky, když jeho současné funkční období vstupuje do své poslední dvojice let. USA signalizují menší stopu na Blízkém východě a Turecko se pozicuje jako připravené zasáhnout podle hlavních politických analýz. Carney se podle nedávných sledovacích signálů chystá navštívit Turecko tento měsíc, což podtrhuje pokračující vysokou úroveň zapojení kolem tureckého vlivu a regionální role. Tato aktivita odráží pokračující centrálnost Erdoğana v blízkovýchodní geopolitice navzdory jeho blížícímu se konci funkčního období.
Otázka, kdo nahradí Recepa Tayyipa Erdoğana v roce 2028, zůstává v turecké politice nevyřešená. Jeho Strana spravedlnosti a rozvoje ovládá významnou institucionální moc, ale opoziční hnutí si uchovávají organizační kapacitu a veřejnou podporu. Ústavní zákaz dalšího Erdoğanova mandátu přinutí tureckou politiku navigovat se skrze skutečný přechod, potenciálně první skutečnou změnu vedení za více než deset let prezidentské vlády. Způsob, jakým se tento přechod vyvine, bude významně formovat směr turecké zahraniční politiky a roli Turecka na Blízkém východě během druhé poloviny dvacátých let jednadvacátého století.